newsroom25

Der DSP-Newsblog

IMG_0616-7

Záblesk naděje pro uprchlíky na pražském Hlavním nádraží

Když se chce člověk v současné době informovat o uprchlících, často naráží na hesla jako „Imigrace je vlastizrada“. Existuje ale ještě jiný pohled, který jsem měla možnost poznat při rozhovoru se Sárou Vidímovou, která studuje v Praze Politologii a se Zuzanou Schwarzovou, která pracuje jako překladatelka, tlumočnice a učitelka němčiny. Sára, Zuzana a dalších 300 dobrovolníků se starají o uprchlíky na hlavním nádraží, kteří byli propuštěni z českých uprchlických zařízení. Pomáhají jim zorientovat se na nádraží, získat potřebné informace nebo např. koupit jízdenku.

NR25: Jak vznikl nápad na tento projekt?

Sára: Vše začalo v období srpna a září, tehdy se postupně vyhrocovala situace v Budapešti a nikdo moc nevěděl, jak to bude probíhat tady. První myšlenka být zde na nádraží vznikla díky přednášce, která se konala v Autonomním sociálním centru Klinika, která pojednávala o tom, jak mohou lidé pomáhat jako dobrovolníci. Z toho potom vznikla spontánně demonstrace na nádraží. Čekali jsme tam na vlaky, kterými měli údajně přijet lidé z detenčních center. Tak jsme tam čekali, ale v podstatě nikdo nepřijel. Kontaktovala jsem pak Moniku Horákovou, která se celé iniciativy ujala a začala vymýšlet, jakým způsobem by se měl projekt dále vyvíjet.

NR25: S jakými reakcemi se při vaší práci setkáváte? Jaké převažují: spíš pozitivní nebo negativní?

Zuzana: Obojí. Musím říct, že je to den ode dne různé. Ale asi převažují ty pozitivní. Docela často za námi přicházejí lidé a darují peníze, nebo aby nám jen řekli, že děláme dobrou věc nebo nám jen poděkovali.

Sára: Reakce jsou různé. Měla jsem sraz s gymplem, kde byly reakce bývalých spolužáků opravdu dost hrozné, ale jinak to záleží člověk od člověka. Také jsem zaznamenala spoustu skvělých reakcí. Hodně se mi zdá, že to jsou především cizinci žijící v Čechách, kteří nás finančně podporují. Ale Češi také.

NR25: Popište, jak vypadá jeden pracovní den u vašeho stánku.

Zuzana: V současné době se zde začíná o půl sedmé ráno a kontrolují se první vlaky, které přijíždějí. Poslední směna končí o půlnoci. Směny jsou momentálně rozděleny po třech hodinách, abychom si mohli lépe rodělit čas, protože většina z nás buď studuje, nebo pracuje. Je to takový zajímavý mix lidí. Naše směna spočívá v kontrole vlaků, ve kterých by mohli být uprchlíci. Ne vždy víme, zda v nich budou. Jedná se o vlaky, které přijíždějí z detenčních center ze směru od Brna, Ostravy a Mládé Boleslavi.

NR25: Kolik uprchlíků k vám denně přichází?

Zuzana: To je také velmi rozdílné. Včera jsme dostali zprávu – v současné době jsme o případném propuštění uprchlíků informováni i Červeným křížem – že má přijet až 30 lidí, ale to je vyloženě výjimka. Někdy nepřijede nikdo, ale jindy přijede pět denně, pak zase dva nebo osm denně.

NR25: Co můžete říct o setkání s uprchlíky? Jaké jsou jejich pocity a jaké mají případně problémy?

Zuzana: Ohledně pocitů se mi zdá, že ti lidé jsou již takoví odevzdaní a že už vůbec nespěchají. Když přijdou k nám, mají za sebou již dva nebo tři měsíce v detenčních zařízeních. Mluvíme s nimi a oni to nějak přijímají. Časem se také začínají usmívat a tak. To zase moc fajn. Většinou jsou strašně vděční, děkují nám. Často s nimi máme i kontakt delší dobu a oni nám dávají vědět, že dobře dojeli a kde jsou. Problémy nejsou žádné a když, pouze jazykové, ale mi máme tlumočníky na telefonu.

NR25: Jaké naděje mají uprchlíci? Co chtějí v České republice?

Zuzana: No,v České republice většinou chtějí…pryč. Málokdo tady chce zůstat, mimo jiné také na základě zkušeností, které mají z táborů. Uprchlíci chtějí většinou do Německa, do Rakouska nebo do Švédska.

NR25: Odstrašující by pro úprchlíky také mohla být negativní reakce Čechů. Co se podle vás musí stát, aby se názor lidí změnil?

Sára: Já si myslím, že to je opravdu komplexní problém. Podle mého názoru je největší problém v tom, že česká společnost má silný strach z jinakosti nebo z rozdílnosti. Myslím si, že chyba je v našem vzdělávacím systému, protože nejsme zvyklí na jakoukoliv odlišnost. Druhý problém představují samozřejmně média, která komentují situaci špatným a subjektivním způsobem, který v lidech vyvolává zbytečný strach. Dále je problém v politických elitách, které se chovají uplně stejně. Když se člověk podívá na to, jak se vyjádřují politici ve Francii nebo v Německu, tak je to úplně rozdílný způsob než tady. Nikdo z našich politiků nedokáže zde žijicí lidi uklidnit a racionálně jim vysvětlit situaci. Jedou na vlně strachu a nenávisnosti.

Zuzana: Já vidím situaci i optimisticky, protože na začátku byly průzkumy, které ukazovaly že 80 nebo 90 procent lidí by úprchlíky posílalo zpět a dnes jich je třeba už “jenom“ 60 procent. Je zde tedy nějaký pozitivní vývoj.

Sára: Já si kromě toho myslím, že bychom se měli snažit uprchlíky přesvědčit, aby tady zůstali a požádali o azyl. Tak by s nimi přišli do kontaktu i Češi a zjistili by, že to jsou normální a vzdělaní lidé.

NR25: Podařilo se vám přímo vaší prací změnit názor nějakých lidí?

Sára: Nevím, jestli na tomúplně záleží/zda to něco přináší. Mám spoustu známých, kteří nejsou v našich sítích, takových těch sluníčkářských, a prostě nepřijdou do kontaktu s uprchlíkama nebo s odlišným názorem než je ten mainstreamový. Ale také jsou lidé, se kterými se o tom dá bavit a když jim třeba povím něco o své osobní skutečnosti, tak to může změnit jejich názor. Toho jsem byla svědkem. Ale samozřejmě u lidí, kteří to nechtějí slyšet a nechtějí být otevřeni osobní skutečnosti, se ten názor prostě nezmění.

NR25: Ukončete následující větu: Když myslím na azylovou politiku české vlády, tak se cítím…

Zuzana: Trapně.

Sára: Tys mi to vzala! (smích)

NR25: Jak si myslíte, že se bude uprchlická krize dál vyvíjet?

Zuzana: Já jsem si původně myslela, že, když bude zima, tak ten proud ustane, ale zatím se to neděje. Musíme se k tomu postavit, tak jak to je, snažit se pomoct co nejvíc a já doufám, že časem se ostatní země – především třeba Vyšegrádu – připojí bez dalších řečí ke quotám. Tedy teď už musí, ale zkrátka, že pomůžou Německu, které si na sebe vzalo obrovské břemeno a tím pádem to přestane být taková krize. Pokud by se totiž uprchlíci rozdělili mezi všechny tyto země, nebylo by to tak strašné. Myslím si, že to zvládneme.

Sára: Já si také myslím, že se zimou to bude ještě horší, protože těch lidí bude jezdit stále stejné množství. Problém bude s materiální pomocí, protože ti lidé skutečně nemají žadné oblečení a je jim prostě zima. Proto by se ta situace měla řešit co nejrychleji, nemůže ty lidi nechat jednoduše někde umrznout.

NR25: Děkuji za rozhovor – a hlavně – za vaše sluníčkářství!

(af)

Link: https://www.facebook.com/groups/PomocUprchlikumNaHlavaku/

image

 

Die Kommentarfunktion ist geschlossen.